Tonda Mazáč aneb "Život v knihách je fascinující, knihy v životě nezbytné. Kdo to umí spojit, je šťastný člověk."

Anémie - ilustrace 0

Anémie

Každý spisovatel (tak je to alespoň v mých představách) má určitý styl psaní, přemýšlení, tvoření povídek a románů. Ráno vstane, něco ho napadne, po snídani zápletku rozvine, během dne ho napadnou dva tři skvělé...

Nářek mrtvé laně - ilustrace 0

Nářek mrtvé laně

Miluju komorní příběhy, ať už si tomu kdo věří nebo ne. Máloco je pro mne vděčnější, než konfrontace dvou lidí, tím spíš, když mám dvacet stran na to, abych se jim pořádně zakousl pod...

Pohřebna zaživa - ilustrace 0

Pohřbena zaživa

Úlet. Jinak tuhle věc asi nazvat nejde. Sedl jsem si jednou večer k počítači s jahodovým kompotem v jedné ruce a denním tiskem v ruce druhé. V jednom článku tam psali o případu, který...

10 0

10

Není moc možností, jak se zachovat tváří v tvář světové krizi. To byla první věc, na kterou jsem myslel. A druhá? Kdo by si kdy nepřál vyloupit banku? No tak možná si to nepřeje...

Kód - ilustrace 0

Kód

Tohle byla zapeklitá záležitost. Povídka na přání jako dárek pod stromeček, která se trochu protáhla. Napadla mě v práci, když jsem koukal na kolegu, jak se dobývá do sejfu pro peníze a já si...

Cela - ilustrace 0

Cela

Spravedlnost si přijde pro každého. To se člověk dozví vlastně hned na začátku této povídky. Tak jsem to přesně chtěl. Jen jsem si nechal až do konce sám pro sebe, jak se to vlastně...

Road movie - ilustrace 0

Road movie

Tohle byl první úlet, první odbočení od detektivního žánru (do toho počítám i Klíště, světe div se, ale mně to přijde detektivní až hrůza). Byl jsem bičován a kamenován, že mám napsat jako dárek...

IN NOMINE PATRIS 1

IN NOMINE PATRIS

Odjakživa miluju knížky, u kterých jsem tři stránky před koncem přesvědčen, že vím, jak dopadnou, a na těch třech stránkách se stihne odehrát takový maglajz, že z toho pak nemůžu dva dny spát. Mám...

Nejhorší práce 0

Nejhorší práce

Tahle povídka letěla nejdál – až do samotného Berouna, brzy následována další povídkou, Čtvrtstoletí zavražděných. Tady jsem se do kamarádky opřel pořádně a použil jsem jak její jméno, tak i pár prvků z jejího...

Čtvrtstoletí zavražděných 0

Čtvrtstoletí zavražděných

Další povídka, která letěla směr Beroun. Ráno jsem vstal a zjistil jsem, že moje hodně dobrá kamarádka je moc smutná. Tak povídám: „Napíšu ti krátkou povídku, abys viděla, že je pořád někdo, kdo tě...